Žila jsem s duchem I.

6. září 2017 v 11:38 | Lina |  Příběhy

Žila jsem s duchem 1. část - A. T. Jurásek

Nikdy jsem na duchy moc nevěřila. Zvláště ne na ty, co dělají hluk a nepořádek. Vždycky jsem si myslela, že to jsou jen výmysly příliš ustrašených lidí s bujnou fantazií, kteří každé křupnutí, zavrzaní či šelest větru okamžitě přisuzují duchovi. Popravdě jsem se tomus mála a v duchu si klepala na čelo.

Všechno to začalo bezmála před rokem, kdy se nám narodil syn Tadeáš. S Tomášem, mým manželem, jsme se dlouho pokoušeli o potomka, a když se nám to konečně povedlo, byli jsme štěstím bez sebe. Jenže tady všechno hezké končilo. Manžel dostal vyhozov z práce a pán, kterému patřil náš byt, nám oznámil, že už nám bohužel neprodlouží nájemní smlouvu, protože u něj v rodině se narodilo díte, a mladí rodiče by se chtěli osamostatnit.
Chvíli jsme tedy bydleli u mých rodičů, kteří nám rádi poskytli azyl. Zhruba v té době jsem potkala Alici, mou kamarádku ze střední, se kterou jsem se neviděla dobrých deset let. Když jsem se tak bavily, zmínila jsem se jí o naší situaci, načež mi okamžitě nabídla byt- její manžel s nimi totiž podnikal. Byty byly v jeho vlastnictví a on je pronajímal za hříšné peníze, nám však, ze známosti, dá slevu, dušovala se Alice.


,,Před dvěma dny se z něj nájemníci odstěhovali. Ještě jsme ho nestačili nikomu nabídnout" vyprávěla mi. ,, Jestli máš zájem, můžeme se na něj jít někdy podívat."
Jiště, že jsem měla zájem a tak jsme se tam já, Tomáš a Alice hned druhý den sešli.
Byl to byl dva pul jedna s docela velkými místnost, dlouhým balkónem a výhledem na soukromý dvůr.
,,Je to jen deset minut od města, přesto velmi klidná lokalita."mluvila Alice, zatímco nás prováděla po prázdném bytě. Zněla přitom jako nějaká zkušená realitní agentka.
Byt byl nádherný, s nově rekonstruovanou kuchyní, koupelnou a záchodem. Nedaleko odtud byl i velký part s mateřskou školkou, na což měl Tadeáš sice ještě spoustu času, ale vzheldem k tomu, že brzy bude léto, park bude výborným místem na trávení volného času. Nemohla jsem si to tam prostě vynachválit.

Alice nám při odchodu řekla, že nám dá týden na rozmyšlenou, pak byt nabídne někomu jinému.
,,Třice tisíc je docela dost peněz... Kde je máme vzít? Teď?" ptal se mě večer Tomáš, když jsme leželi v posteli po úmorném, dvouhodinovém uspávání Tadeáška, a přemýšleli nad kaucí k pronájmu bytu.
,,Mám nějaké peníze bokem," pošeptala jsem mu do ucha. ,,Šetřila jsem si je pro takovéhle případy."
Tomáš byl zticha. Byl to totiž chlap, který by si nenechal od ženský zaplatit ani čaj, natož bydlení. Určitě si připadal neschopně, když se nemohl o sebe a svou rodinu postarat sám. Jenže byl bez práce a bez peněz, a u rodičů jsme taky nemohli zůstat napořád. Obývák, který nám velkoryse poskytli, nám už začínal být malý... Nezbývalo mu nic jiného.
,,Tak jo." řekl nakonec, políbil mě na tvář a pevně objal kolem ramen.

Neuběhl ani týden a už jsme bydleli v novém. Sotva jsme přestěhovali poslední kousek nábytku, Tomášovi se naskytla práce v jedné počítačové firmě nedaleko, a tak to vypadalo, že se k nám štěstí opět vrátilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama