Jak muži vyznávají lásku

29. září 2017 v 17:30 | Lina |  Postřehy

Váhá s vyznáním

Když mu řeknete: "Já tě miluju," možná se zmůže jen na strohou odpověď: "Já tebe taky." Jenže co když od něho chcete taky slyšet to "miluju"? Klid. Stručnost neznamená, že by vás nemiloval. Už jenom to, že vám pozitivně odpověděl a neodvedl řeč jinam, značí, že vás má rád, i když se zatím stydí vyslovit TO slovo.

Zahrnuje vás věcmi

Kdo by protestoval proti kytici růží, náušnicím nebo bonboniéře? Muži vás v začátku vztahu budou zahrnovat romantickými dárky, protože si prostě myslí, že se to od nich očekává. Postupem času těchto dárků ale ubude. Máte být zklamaná? Ale ne. Všimněte si, že vám sice nosí méně růží, zato vám přibývají cédéčka, elektrospotřebiče a vaše horské kolo přestalo vrzat.

Mění svůj program − kvůli vám

Jakmile se začne lehce vychylovat ze své běžné denní oběžné dráhy a přibírá k vyřízení vaše drobné záležitosti (vyzvedne vám bundu z čistírny, vyvenčí psa, když jste v práci přesčas), jde o jasné znamení, že jeho city k vám nejsou povrchní.

Pořád na vás sahá

Jakoby mimoděk se vás stále dotýká a nevynechá jedinou příležitost k polibku? Lepší důkaz vzplanutí neexistuje! Muž, který na vás na veřejnosti jemně sahá, vodí vás za ruku přes přechod pro chodce, bude starostlivý a starající se partner. Pokud vás ale objímá spíš majetnicky a okázale vás plácá přes zadek, spíš se chce postarat o své sexuální potřeby než o vaše blaho.
Takže buďte v klidu! Usmívající se
 

Marihuana - pro a proti

27. září 2017 v 15:42 | Lina |  Speciály

Marihuana má mnoho příznivců a stejně tak mnoho odpůrců. Jedna obviňuje druhou z fašistického myšlení, druhá první z narkomanství a podpory mafie. Obě strany přehánějí - pravda je někde mezi. Budeme-li upřímní, můžeme říct, že tráva není nijak zvlášť nebezpečná droga a její užívání by mělo být svobodnou volbou každého. Ale budeme-li stejně upřímní, musíme také uznat, že tráva není úplně bez rizika a její nekritické obdivování je přinejmenším stejně scestné jako hyperkritické odmítaní. Zde tedy přinášíme některé pro a proti, každý si to přeberte jak chcete.


Temné dny mé minulosti

27. září 2017 v 12:14 | Lina |  Téma týdne
Slyšela jsem zvonek u dveří. Byl to Míša, můj gay kamarád. Konečně! Už jsem si myslela, že nepřijde, dnes máme namířeno na velkou párty. Vidím to tak na 7 ráno s příchodem domů.
Bylo půl 8 když jsem dorazila domů, hned jak jsem vlezla do bytu, jsem uviděla, že máme návštěvu. Spal u nás mámy milenec. Jeho manželka asi zas odjela z města nebo ho hledá po všech hospodách, kde zas usnul. Pousmála jsem se a pokračovala do mého pokoje. Než jsem se zahrabala do postele, ještě jsem si dala skleničku vody a jedno cigáro. Můj pokoj je jediná místnost, kde se u nás doma kouří. Jen co jsem dokouřila a lehla do postele, uslyšela jsem klepání na dveře, což mě nepřekvapilo, protože mámy přítel Honza je taky kuřák. Otevřela jsem mu dveře, rukou ukazála na popelník a mírně opilá jsem ulehla do postele. Honza si sedl vedle mě na zem a začal se vyptávat, kde jsem byla, jestli jsem opilá. Jen jsem tak zabručela, neměla jsem chuť si s ním povídat.
 


Potraviny z Alberta

22. září 2017 v 11:12 | Lina |  Deníček Liny

Zdravím,
nedávno jsem měla tu čest zúčastnit se školení mimo svůj domov. Takže jsem se většinou stravovala v místních restauracích a k večeři jsem si kupovala jídlo na pokoj.
Pořídila jsem pro Vás dokumentaci, co se dá běžně koupit v našich českých obchodech.

Řecký salát

Salát byl moc dobrý, dresing též, celkem čerstvý, salát byl už trochu zbarvený, ale jinak jsem byla spokojená a pro salát k večeři jsem se vrátila i následující den.

Croissant s párkem

Všeobecně mi tohle moc chutná, kupuji si to většinou k snídani, jelikož sladké pečivo moc nemusím, ale to, co jsem ten den koupila, byla spíš salmonelóza v ceně párku.
No posuďte sami, co se dá koupit jako "čerstvé" pečivo!

Hrdinové dnešní doby

20. září 2017 v 11:04 | Lina |  Téma týdne

Kdo jsou hrdinové dnešní doby?

Asi každý člověk má svého hrdinu, vidí nějakého člověka jako svůj vzor. Pro někoho je to popová senzace, pro jiného hokejový bůh.
Podstatné ale je, abychom se zamysleli nad tím, zda to jsou lidé, kteří opravdu něco dokázali. Chápu, oni jsou slavní a bohatí a mají vlastně všechno, ale to z nich nedělá hrdiny. Pouze talentované lidi.
Pro mě je hrdina každý člověk, který není lhostejný. Nedávno jsem šla ulicí a přímo naproti mě na přechodu zkolaboval starší pán. V hloučku 10 lidí čekajících na zelenou u přechodu jsem byla jediná, kdo přeběhl silnici na červenou, podotýkám, že to není frekventovaná silnice a moc tam auta nejezdí.
Naštěstí pán byl v pořádku, ale narazil si pěkně nohu a nemohl vstát, zavolala jsem mu sanitku, která ho odvezla do nemocnice a nohu mu ošetřila. V tu chvíli jsem byla hrdinou já, pro toho člověka. Nebyla jsem lhostejná a pomohla mu. A já sama pro sebe jsem byla hrdinkou.
Výsledek obrázku pro help people gif
A já doufám, že až budu stará a půjdu o holi pro pár brambor a nedej bože mi to po ledu uklouzne, že se najde člověk, který mi pomůže se postavit na nohy.
Jestliže však sami potřebujete pomoct, nebojte se to říct. Není to slabost přiznat chybu, slabost je s tím nic nedělat!
Výsledek obrázku pro help people gif
A určitě existuje člověk, který vám může pomoct, kterému věříte, ať už jsou to přátelé nebo rodina. Samozřejmě pro mě jsou hrdinové i policisté a hasiči, kteří zachraňují životy a riskují své životy, proto aby někdo mohl žít dál.
Také hrdinové jsou ti, kteří bojují ve válkách a chrání svojí vlast, nemohou být se svojí rodinou, aby oni mohli v klidu spát.
A proto vzkazuji všem, kteří teď mohou sedět doma u svých obrazovek: PEACE A BUĎTE TAKY HRDINOU!
Kašlete jen na lidi, kteří jsou hrubí ale v nouzi nikdy neklopte zrak jinam!
Související obrázek

Walking dead Issue 7

17. září 2017 v 14:47 | Lina |  Volume 2
















Láska z lomu

15. září 2017 v 10:38 | Lina |  Příběhy
Psal se rok 1893 se v maďarském městu narodila malá holčička Melinda. O 18 let později se její rodina dostala do vážných problémů s maďarskou společností. Melindy matka a otec byli mučeni obyvateli, zatímco jejich děti vykázali z města. Melinda měla dvě starší sestry, a mladšího bratra. Vždycky jí neměli moc rády, protože byla nejhezčí.
Nejstarší navrhla, že by mohli jít do Anglie. Starší sestra souhlasila, Melindě se moc nechtělo. Chtěla zůstat v rodném vlasti.
Nakonec se nechala přemluvit a vydali se na cestu severozápadně. V Rakousku potkali moc milého pána, který je svezl alespoň do města. Za týden se dostali do České republiky.
V předválečném Česku, které bylo ještě součástí Rakouska-Uherska, všem zkvétalo, hlavně v západní části, v městě Karlovy Vary.
Sourozenci se dostali až do vesničky Hroznětín, nedaleko KV. Sestry se zde potřebovaly na chvíli zdržet. V místní hospodě se domluvili večer na úklid. Ubytoval je starý muž na okraji města, hned vedle domu byla studna, kde pořád tekla čistá voda a kam chodili obyvatelé vesničky pro vodu. Melinda nechodila večer se setrami pracovat, hlídala doma brášku uklízela a vařila i pro starého pána Hanse. Jednou ráno se Melinda probudila a místo svých sestrech nalezla akorát krátký vzkaz "Bude to tak lepší."
Melinda byla pár dní pěkně smutná, zůstala v cizí zemi úplně sama a její nejbližší příbuzní jí opustili. Šla za svým domácím a řekla mu, co se stalo, neměl vůbec žádný problém s tím, aby u něj Melinda zůstala. Věděla, že on má nějaké peníze, ne moc, ale má, vlastnil včelín za zahradou domu, kde každý den pracovali asi 3 lidi.
Začalo léto, Melinda si na život v Čechách docela zvykla. S Hansem si kolikrát pěkně zasmáli. Pracovala jako šička textilu ve městě, dnes měla volno a byl neskutečně krásný den.
Rozhodla se, že si udělá výlet. Vzala staré kolo z půdy a vyjela na daleký rybník Velas.
Cesta tam jí trvala asi 25 minut, s tím, že si cestu krásně užívala. Za městem jsou totiž rozhlehlá pole, díky kterým vidí do dály krásné obrysy Krušných hor.
Dorazila na místo. U břehu nikdo nebyl a voda byla úžasná. Tak velký rybník, ten by nikdy nedokázala přeplavat. Sedla si na břeh a svlékla ze sebe šaty, pod nimi měla ty pravé plavky na tu dobu. Najednou uslyšela, jak si někdo zpívá. Mužský hlas. Chtěla se oblíknout a schovat se, utéct ale byl příliš blízko. Podívala se na cestu a zdáli cesty byla vidět postava. Vyšší muž, tmavé vlasy, později viděla, že jsou černé jako uhel. Přišel muž vysoký asi 180 cm, snědě opálený a bez trika.
Zdravím slečno, pozdravil mladík Melindu. Jsem Ben, představil se.
Jsem Melinda, řekla. Co tu děláte?
B: Jdu do práce. Pracuju za rybníkem v lomu. Těží se tam kaolín.
M: Aha, já pracuju v krejčovství u Roberta. Jestli to znáte.
B: Ano, to znám, nechávám si tam šít oblek.
M: Aha, na svatbu?
B: Ano, na svatbu, můj bratr se bude ženit.
M: Ale nepovídejte.
B: Proč tu sedíte tak sama? Nemáte tu žádné známé?
M: No vlastně ne, bydlím na okraji vesnice u pana Hanse, jsem tady jen pár měsíců. Žila jsem dřív Maďarsku se svými sestrami.
B: Slečno, nezašla byste se mnou na procházku někdy? Přijdete mi jako sympatická dívka. Rád bych se s vámi seznámil.
M: Samozřejmě ráda poznám někoho nového.
A tak se domluvili na schůzce, měli se se sejít za dva dny v pátek u kostela. Melinda se přichystala, vzala si nejlepší šaty, které měla a vyrazila na cestu. Za 20 minut byla na místě a Ben už tam na ní čekal.
Prošli po parku a pak jí Ben vzal směrem k lomu. Nikdy tam nebyla. Přicházeli k lomu a vedle se tyčil velký kopec.
B: Pojď půjdem nahoru.
M: A nemůže se nám nic stát je bezpečné?
B: Jasně, neboj se, chyť mě za ruku.
Ben jí vzal až nahoru a tam se rozjímala nádherná krajina, několik dalších rybníků. Krásnější pohled nikdy neviděla. Byla úplně okouzlená.
M: Je to nádherné.
B: Věděl jsem, že se ti tady bude líbit.
M: Opravdu je to nádherné.
B: Teď už je pozdě doprovodím Tě domů.
M: Výborný nápad, ráda bych ti představila Hanse, je opravdu milý pán.
Melinda a Ben se dali na cestu zpátky k městu. Dorazili k domu a šli dovnitř. Melinda otevřela dveře od obýváku a našla tam Hanse na zemi, úplně bílého bez dechu.
M: Dojdi pro doktora, nebo udělej něco.
Ben se rozeběhl pro doktora a za 10 minut byli zpět. Hansovi však pomoct už nešlo. Druhý den dorazil zástupce Hanse k Melindě.
M: Dobrý den, čekala jsem Vás, určitě chcete mluvit o stěhování atd.
Zástupce: Ani ne, pan Hans odkázal svůj majetek Vám, tedy tento dům a včelín. Neměl žádné děti ani jiné příbuzné, takže jste vlastně poslední osoba, s kterou se pan Hans přátelil. Takže mi to tady jenom podepište, já vám dám listinu o majetku a tím jsme skončili. Jo a ještě Vám předám nějakou hotovost, to měl pan Hans schováno na pohřeb a další výdaje.
Melinda byla hodně překvapená, ale šťastná, že nemusí opouštět město.
Po pohřbu zašli Ben a Melinda k ní.
M: Je mi fakt hrozně. Ani nevím co dřív. Dům je velký, střecha se rozpadá a na včely už taky nemám moc financí.
B: Já ti pomůžu střechu opravím zadarmo a z ušetřených peněz můžeš zaplatit dělníkům ve včelínu.
M: Ty si na mě tak hodnej. Děkuju ti za pomoc. Kdykoliv tady můžeš zůstat přes noc, nebo tak, kdyby se ti nechtělo domů.
B: Jen kvůli tobě by se mi nechtělo.
O pár měsíců později šla Melinda na zahradu odhrabat sníh z cesty a pozdravil jí pošťák s tím, že má pro ní důležité psaní z Queenstownu.
M: Z Irska? To budou mé sestry.
Otevřela dopis: Naše milá Melindo, doufám, že se na nás nezlobíš, že jsme tě opustili, ale byla si pořád proti našim rozhodnutí a my chceme do Ameriky. A ty bys s námi nešla. Doufám, že si pořád tam kde jsi, že ti byl dopis doručen. My budeme žít teď na téhle adrese až do dubna, kdy pojedem do New Yorku zatím šetříme na cestu. Ozvi se a my ti pak pošlem i adresu do Ameriky. Měj se hezky a nezlob se.
Jak by se mohla zlobit, vlastně jí bylo i lépe samotné. Nikdy by se sestrami nevycházela a neměla, co má teď a hlavně Bena.
Nový rok 1912
Po bouřlivých oslavách nové roku byl už klidnější den a Melinda si vychutnávala ranní kávu v obýváku u zamrzlého okna a koukala ven. Viděla, že k ní míří Ben.
Rychle se oblékla a šla mu naproti.
B: Dobré ráno přeji, přišel sem ti popřál hezký nový rok.
M: Tobě taky přeji hezký nový rok. Ty jsi si oblékl oblek?
B: Ano, mám něco důležitého dneska, jak se vyspala?
M: No moc ne, myslela jsem na mé sestry a bratříčka, bylo mi trochu smutno.
Vešli do obýváku a sedli si ke krbu.
B: Víš Melindo, od první chvíle kdy jsem tě uviděl, jsem se zamiloval, už nechci být nikdy s nikým jiným.
M: Taky jsem se do tebe zamilovala. Nikdy jsem se necítila tak šťastná jako v tvojí přítomnosti.
Ben vytáhl malou krabičku a otevřel ji, byl v ní sice obyčejný ale pro Melindu nádherný prstýnek.
B: Vezmeš si mě?
M: ÁNO ! Opravdu si mě hodně překvapil.
Celý den strávili básněním o jejich společném životě, naplánovali svatbu na prvního máje, bydlet budou u Melindy a malou živnost včely se rozhodli trochu rozšířit, chtěli si pořídit malý obchod s medem a výrobky z vosku.
Melinda přestala chodit do práce a začala doma vyrábět svíčky a další věci z vosku.
Ben se pomalu přestěhoval k Melindě a začali si žít svůj sen.
V polovině února přišel Melindě zase dopis od sester. Ben byl zrovna doma tak si ho spolu četli. Naposledy jim psala o svatbě a zda nechtějí přijet.
Naše milá Melindo,
bohužel na svatbu nebudem moci dorazit, už jsme vydělali všechny potřebné peníze a za ně koupili lístek do Ameriky. Odjíždíme, máme lístky na 10. dubna. Cestujeme lodí Titanik, určitě si o ní slyšela, je to ta nejluxusnější loď, co kdy byla postavena. Máme sice třetí třídu ale těšíme se. Napiš ještě, pak ti napíšem z Ameriky.
Ahoj
Melinda byla hodně zklamaná, že nepřijedou ale přála jim štěstí, snad to štěstí najdou v Americe, pomyslela si.
V květnu už očekala na dopis od sester, jak se mají v Americe, místo toho si v novinách přečetla o katastrofě, co se udála po nárazu do ledovce a kolik lidí zemřelo. Ovládla ji panika, jak teď zjistí, jestli to přežili nemůže jim napsat, nic.
Po dalším měsíci jí přišel dopis z New Yorku.
Ahoj Melindo, určitě si slyšela o katastrofě, co se stala s naší lodí, píšu aby věděla, že naše nejstarší sestra a náš bratříček tam bohužel skonali. Přežila jsem jen já Bea. Můžu ti říct, že to bylo strašný, přežila jsem jen díky velkému štěstí. Po potopení jsem byla ve vodě a pořád plavala snažila se najít mou sestru ale nenašla. Nenašla jsem už nikoho, jen jsem pořád zmateně plavala až po hodině jsem se dostala do člunu úplně promrzlá. Společnost nás docela tučně odměnila, takže si teď vlastně žiju lépe než předtím, dokonce jsem se tam po ztroskotání seznámila s jedním moc hodným pánem, vypadá to, že bychom spolu mohli být víc než přátelé.
Žij dobře. Bea
Melinda plakala za svou nejstarší sestru, a byla šťastná za Beu, že alespoň ona je naživu.
Byl první večer, první máj a svatba Melindy a Bena byla skoro u konce. Obřad se konal v jejich rozkvětlých zahradách, hostina v jejich novým domě. Po roce se jim narodil první chlapeček Hans. Za 15 krásných let, které spolu strávili měli 8 děti. Když bylo Melindě 42 a nejmladší dceře Heleně 5 let, Ben měl nehodu v lomu a zavalily ho sutiny. Bohužel se ho nepodařilo vyprostit ven živého. Tenkrát musel Hans jako patnáctiletý mladík začít pracovat, aby užil rodinu, pracoval u rybníků při výlovu ryb. Takhle pracoval ještě 6 let do začátku druhé světové války. Pak ho odvedli do daleké fabriky na zbraně a svou rodinu musel opustit. Melinda v době války to neměla jednoduché zabavili jí včelín, takže poslední příjmy ztratily.
Když světová válka skončila Hans se vrátil domů a všechno se vrátilo do starých kolejích. Rodina přečkala všechny ty hrozné věci jen díky lásce, štěstí a Melindy bojovnosti.
R.I.P - v památce mým prarodičům, Bena a Melindy, která se dožila až do roku 1994, zemřela v neuvěřitelných 101 letech, a já měla šanci se se svou prababičkou alespoň vyfotil.
PS: Jména a určité věci byly pozměněny.

Pohádka o lásce

13. září 2017 v 11:45 | Lina |  Příběhy
Bylo, nebylo...
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska.


Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.


Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."


Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já Tě, lásko, nemůžu vzít..." Odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď!"


Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou"
"Ach lásko, "řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."


Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.


Najednou řekl nějaký hlas:
"Pojď lásko, já Tě vezmu."
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.


Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas," odpovědělo vědění.


"Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?"
Vědění odpovědělo:
"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."

Žila jsem s duchem III.

11. září 2017 v 11:40 | Lina |  Příběhy

,, Teď už se tomu směju, ale v tu chvíli jsem byla opravdu vystrašená."
,, Když je žena sama doma, nebo s dítětem," usmála se na malého, kterého jsem zrovna kojila, ,, má právo se strachovat, je to úplně přirozené.... A kdy že se stalo?"


Kam dál